"Tvorba knih s sebou přináší práci pod větším tlakem" • Jana Svobodová

Ilustrátorku a lektorku Janu Svobodovou mnozí znají díky jejímu tvořivému projektu „Ateliér Radost“, který na sociálních sítích sklízí úspěchy. Kromě sdílení rad a tipů na Instagramu, se Jana věnuje také lektorské či vydavatelské činnosti. Začtěte se do následujícího rozhovoru, který jsem s touto zlínskou umělkyní vedli a nechte se inspirovat!

Dobrý den, Jano. Jaké byly vaše rané umělecké začátky?

To se musím smát, moje jedno z nejranějších velkoformátových děl byla malba v obývacím pokoji na spodní část konferenčního stolu. Byla vidět jen pokud někdo chtěl, a nebo byl vyzván, jelikož bylo potřeba si lehnout na koberec, a to pod stůl, pod který se vešlo malé dítě.

Jak je vidět, tato vzpomínka je pro mě nesmazatelná. Dílo vznikalo dlouhodobě a dokonce se na něm později podílelo více dětí, přizvala jsem totiž bráchu a taky kamarádky. Za tento tvůrčí proces, který by v každé rodině jen tak neprošel, vděčím svým rodičům, kteří byli velmi liberální a pokrokoví na tu dobu. :)

Byla jsem velmi tvořivá již od dětství. Občas se ke mně dostala nějaká inspirace v podobě zahraničních katalogů s výtvarnými potřebami, a to jsem žasla. Nacházela jsem zde inspiraci, ale mluvíme o době socialismu, takže u nás nic moc nebylo. Objevila jsem tam například polymerovou hmotu v překrásných barvách a snažila se ji napodobit pomocí bílého moduritu, v té době jediné dostupné tvarovací hmoty u nás. Modelovala jsem a barvila ji nejrůznějšími barvičkami a laky na nehty.

To jsou krásné vzpomínky! Zabývala jste se uměním v nějaké vzdělávací instituci, nebo jste úplným samoukem?

Klasicky jsem od školních let byla žáčkem ZUŠ. Dále jsem studovala na uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti obor design obuvi a kožené galanterie. Bylo to nádherné období. Pokud vás zajímá, zda bych uměla ušít boty, tak ano, jelikož studenti tohoto oboru boty navrhují a také šijí. Stejně důležitá a nedílná součást výuky na této škole byla kresba, a to pořád považuji, jako takový stavební pilíř k tvorbě jako takové. I dnes, ač maluji hodně digitálně, začínám skicou na papír, tam je moje první myšlenka zaznamenána.

Celý život tedy sbíráte zkušenosti z oblasti umění. Jak vznikl projekt Ateliér Radost?

Z touhy věnovat se tvorbě naplno, k čemuž samozřejmě patří i oficiální záležitosti jako živnostenský list a název.

Mohla byste nám tento projekt nějak více specifikovat?

Pod značkou Ateliér Radost kompletně najdete mou autorskou, zakázkovou i lektorskou činnost. Ateliér mám doma, ale využívám jej jen ke své tvorbě, jako lektor jsem kočovník.

V rámci vašeho ateliéru tvoříte za pomoci nejrůznějších technik. Lze vůbec vybrat jednu nebo dvě oblíbené?

Miluji nejrůznější techniky a popravdě mě málo co nechá chladnou. Co se týče klasických technik, tak je to akvarel kombinovaný s pastelkou, ale popravdě se poslední dobou převážně věnuji digitální tvorbě. Digitálně se ovšem dá malovat i akvarelem a pastelkou. Je dobré vědět, jak to ve skutečnosti vypadá na papíře.

Zajímavé. Jsou ve vaší umělecké výbavě i produkty Koh-i-noor Hardtmuth?

Jistě, jsou to produkty, které jsou mé stálice. Mám jich několik, počínaje tužkami různých tvrdostí, akvarelovými pastelkami, anilinkami, vodovkami, tuší, plastickou pryží, a to určitě není vše. Koh-i-noor Hardtmuth je značka, která pro mě znamená kvalitu.

Děkujeme, to nás těší. Je nějaká technika, která vás láká, ale ještě jste ji neměla možnost vyzkoušet?

Ano moc bych chtěla vyzkoušet klasický sítotisk, ten jsem nedělala nikdy, nebo také linoryt. Celkově mě lákají grafické techniky.

Kromě klasické kresby a malby vytváříte také design na porcelán či plechové hrnečky. Co vás k tomu přimělo?

Je to taková dostupná forma umění, kterou umisťuji na předměty běžného použití. Sama se také ráda obklopuji hezkými věcmi.

Vypadá to opravdu krásně. Tvoříte i na zakázku? Popřípadě, jak lze například jeden takový krásný plecháček u vás objednat?

Na zakázku tvořím, jak pro koncového zákazníka, tak pro firmy. Plecháček u mě tedy určitě můžete objednat. Většinou dělám malonákladové edice, to znamená, že od daného motivu mám pár kousků plecháčků či hrnků. Všechny motivy pochází z mé autorské tvorby. Zatím stále nenám e-shop, zakázky tedy komunikuji přes Instagram nebo Facebook. Naživo je můžete vidět v několika lokálních designových obchodech ve Zlíně, Place store a Redbrick.

Kromě toho také dokážu vytvořit například kulisy, nástěnné malby, či vytvořit workshop na míru pro zaměstnance a širokou veřejnost.

Když už jsem u toho, vzpomenete si na projekt, který pro vás byl zatím nejnáročnější?

Nedá se říct, že nejnáročnější, ale například tvorba knih s sebou přináší práci pod větším tlakem. Vždy se objeví něco, co je třeba dodělat, či předělat a termín s tiskárnou je vždy jasně daný, musí se vše stihnout včas. Proto mě hned v mysli napadla knížka pro děti, kterou jsem ilustrovala a vyšla loni v dubnu.

Vydala jste dokonce i vlastní knihu. Na co se v ní čtenáři mohou těšit?

Celkově jsem vydala knih více, dokonce, kdysi dávno jsem vytvořila ilustrace k poezii. Autorské knihy, které vyšly ve spolupráci s Albatrosmedia, potom nesou názvy Supermáma, Nejkrásnější nápady z přírodních materiálů a Zoohrátky se zvířátky. Všechny obsahují konkrétní nápady jak tvořit s dětmi. Jsou plné postupových fotografii a doprovází je i moje drobné ilustrace.

Poslední knížku Proč psi chodí do práce, jsem ilustrovala na zakázku s pevně daným textem a konceptem vzdělávání dětí i dospělých o psím světě. Knížka je mimo to také plná ilustrovaných úkolů.

Máte za sebou tedy spoustu krásných projektů. Kromě toho všeho vedete i umělecké kurzy. Jak si užíváte práci lektora?

Práce lektora je pro mě zásadní, moji kurzisté jsou do jisté míry moje inspirace. V rámci kurzů mám i prostor pro můj osobní rozvoj. Tvůrčí atmosféra mi jednoduše dělá dobře. V poslední době pracuji převážně s dětskou skupinou a tam o ni nikdy není nouze.

Jsem součástí lektorského týmu v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně. Je to pro mě zcela nový formát, kdy edukace probíhají v ateliéru, který je umístěn v prostorách stálé expozice. Má to své nezaměnitelné kouzlo a myslím si, že pro děti i jejich rodiče je to velký benefit. U malých dětí je krásné pozorovat jejich autenticitu a také to, jak dokáží vnímat umění a následně ho společně zpracovávat. Naši nejmladší návštěvníci kurzů Galeřiště jsou děti již od 2 let.

Je skvělé, že něco takového existuje. Plánujete v blízké době nějaké výtvarné kurzy nebo jiné větší projekty?

Každému svému projektu se snažím přistupovat s největší péčí. Momentálně pracuji na ukázkové ilustraci pro novou knížku, z čehož moje ilustrátorské srdce plesá.

Výtvarné kurzy v rámci galerie pokračují ve svých kolejích. Každá edukace je stejně důležitá. V období letních prázdnin přibyde dokonce týdenní kurz.

Na konec by nás zajímalo, jestli máte nějaký sen, co se týče výtvarného umění?

Mám jich spousty. Stále sním. Sny jsou pro mě důležité a jsou součástí mého života. Jsem umanutý snílek, když si něco vysním, jdu si pevně za tím.

V tom případě vám budeme držet palce, ať už budete snít o čemkoli. Jano, děkujeme za rozhovor a také za několik tvůrčích návodů, které jste ve spolupráci s Koh-i-noor Hardtmuth vytvořila.