Objevte kouzlo kreslení s barevnými pastely
Technika pastelů je spjata hlavně s obdobím stále opěvovaného impresionismu. Vznikla však o mnoho let dříve a k realizaci svých děl ji nepoužíval jen Degas či Renoir. Dnes se s ní setkáváme nejen v oblasti umění, ale i v hodinách výtvarné výchovy.
Již renesanční mistři jako Leonardo da Vinci nebo Michelangelo používali pro kresbu přírodní uhel, ze kterého se postupem času vyvinuly právě pastely. Není tedy divu, že v té samé zemi, kde oba tito umělci tvořili, dochází v 16. století k oficiálnímu vynalezení pastelu.
Vyrobeny byly z čistých práškových pigmentů smíchaných s křídou a dostatečným množstvím arabské gumy či jiného pojiva, stejně jako je tomu dnes.
Oproti dnešní době byl však pastel k dispozici jen v černé, bílé a červené barvě. Dnes existuje zhruba v šestnácti stech různých barvách a odstínech.
Mezi prvními velkými umělci, kteří využívali této techniky byl Hans Holbein mladší, německý renesanční malíř a grafik, který tvořil na dvoře anglického krále Jindřicha VIII. Je tedy celkem zvláštní, že se pastel v Anglii uchytil až o dvě století později. Za to se vší parádou. Z obrazů vytvořených pastelem se totiž stal trend vysoce společensky postavených lidí a cena hotových děl byla srovnatelná jako cena za olejomalbu, což bylo ještě donedávna nepředstavitelné.
Nadšení zanedlouho opadlo a pastel se stal technikou amatérů, ne však na dlouho. V 19. století jej proslavil již zmíněný Edgar Degas, který z této techniky vhodné jen pro skicování udělal plnohodnotné umělecké médium.
Edgar Degas
Netrvalo dlouho a pastel zaujal i jiné velikány umění, mezi které patřil Paul Gauguin, Henri Matisse, Claude Monet, Auguste Renoir či Henri de Toulouse-Lautrec. Jeho kouzlu propadl dokonce i Pablo Picasso, který se sám zasloužil o vylepšení a pozvednutí olejových pastelů na profesionální uměleckou techniku.
Claude Monet
Pastel se vyrábí z práškových pigmentů, které jsou smíchány s křídou či jílem, následně je směs obohacena o pojivo, kterým může být například arabská guma či tragant. Tato hmota se následně naporcuje, vytvaruje do tyčinek a nechá se vytvrdnout.
Při dělení pastelů hraje důležitou roli poměr pojiva a pigmentu. Podle tohoto kritéria
se dělí na měkké, tvrdé, olejové a na pastely v tužce, z nichž každý typ
je vhodný pro jiný druh kresby či malby.
Henri de Toulouse-Lautrec
Měkké pastely, známé také jako suché či prašné, obsahují vysoké množství pigmentu a malé množství pojiva. Díky tomu se měkké pastely dají rozmazávat, vrstvit a jejich barvy lze dobře míchat. Ovšem nesmí se zapomenout na jejich zafixování pomocí fixativu, který v e-shopu KOH-I-NOOR najdete ve formě spreje. Další výhodou je také široká škála barev. Kromě menších sad zakoupíte i velké soupravy pastelů pro profesionály.
Dalším druhem jsou pastely tvrdé, které oproti měkkým obsahují více pojiva a méně pigmentu. Díky tomu se méně lámou a můžete je libovolně seříznout, což využijete hlavně při tvorbě tenkých linií a detailů. Jejich roztíratelnost a schopnost míchání barev je podobná jako u prvního typu pastelů, proto je možné tyto dva druhy kombinovat.
Měkké a tvrdé pastely ovšem není dobré kombinovat s pastely olejovými, jelikož ty zanechávají voskovou stopu. Pojivem je totiž vosk nebo olej. Pigment je zde obsažen ve velkém množství, takže barvy olejových pastelů jsou velice syté. Oproti předchozím druhům nelze voskové pastely příliš dobře míchat, roztírat však ano, a to za pomoci prstů či štětce. Díky těmto vlastnostem není nutno dílo vytvořené olejovými pastely fixovat.
Na jemné detaily, obrysy či linky by se některým jedincům mohly hodit také pastely v tužce. Nezapomeňte však podobně jako u měkkých a tvrdých pastelů výsledný obraz zafixovat.
Natalia Leonová
Zaujaly vás pastely a chystáte se je také vyzkoušet? K vlastní tvorbě by vás mohla inspirovat například ruská umělkyně Natalia Leonová. Pokud máte však raději abstraktní styl, doporučujeme prozkoumat tvorbu mladého českého umělce Matyáše Maláče. Nezapomeňte se s námi podělit o vaši tvorbu a sdílejte ji na sociálních sítích. Budeme se těšit!
Matyáš Maláč