"Nejvíce si věřím v kresbě tužkou" • Eliška Havlová

Eliška Havlová je mladá studentka architektury, která se ve volných chvílích věnuje výtvarnému umění. A jde jí to skvěle! Za svou tvorbu sklízí na sociálních sítích velký obdiv. A do její originální tvorby jsme se zakoukali i my!

“Některé holky sbírají kabelky, jiné make up a já výtvarné potřeby. Ten, kdo ke mně přijde na návštěvu, si připadá jako v papírnictví,” říká Eliška, se kterou jsme si povídali o studiu, výtvarných technikách, digitálním umění, i plánech do budoucna.

Dobrý den Eliško! Vzpomenete si, kdy jste poprvé propadla kouzlu výtvarného umění?

Nedokážu už přesně určit, kdy mě výtvarné umění začalo bavit. Řekla bych ale, že to vzniklo během let ve školce, kdy rodiče pochopili, že by to mohl být můj směr, po nezdařilých pokusech mě učit hrát na hudební nástroj nebo tančit.

Prošla jste nějakým odborným výtvarným vzděláním, nebo jste talent od přírody?

Během prvního stupně základní školy mě rodiče přihlásili na základní uměleckou školu, kde jsem podstoupila talentové zkoušky. Pravidelné kreslení dvakrát týdně bylo někdy hodně náročné, takže jsem mnohokrát přemýšlela nad tím, že odejdu, ale vždy jsem tomu dala ještě rok.

V patnácti jsem nakreslila svou první sérii jako absolventskou práci, a to na téma „Památky města Vlašim“. Myslím si, že právě tady jsem pochopila, že se mi líbí architektura. V zápětí jsem nastoupila na střední průmyslovou školu stavební na obor architektura a interiérový design. Má učitelka výtvarky následně odešla na mateřskou dovolenou a nastoupila mladá studentka vysoké školy, která do hodin vnesla skvělou atmosféru. Pracovali jsme s novými technikami a zkoušely zajímavé materiály. Její příchod byl hlavní důvod, proč jsem o tři roky později dokončila i druhý cyklus. Téma mé absolventské práce bylo „Slavná díla očima slavného autora“. Princip byl založen na tom, že vezmete uměleckou techniku jednoho výtvarníka a přenesete ji do obrazu jiného. Bohužel kvůli začínající pandemii jsem nemohla obhájit svou práci při ceremoniálu.

Jak jste již zmínila, jste studentkou architektury. Jak jde časově skloubit škola a vaše vlastní umělecká tvorba?

Ano, studuji architekturu. Jak vždy říkám, tak studium architektury není složité po teoretické stránce, ale po časové. Na věci, které mě baví si ale čas najdu vždy. Jak malování, tak kreslení pro mě vždy bylo způsobem, jak si pročistit hlavu, na chvíli relaxovat. Mám však období, kdy ani „nehnu” štětcem a mám takový tvůrčí blok. Jindy mám zase potřebu pokreslit i pět A4. Díky covidu jsem měla času habaděj, mohla jsem se naplno věnovat Instagramu a zlepšování se v kresbě a malbě.

Všechno špatné je pro něco dobré. Jaké náměty nejraději zachycujete a proč?

Co se vlastní tvorby týče tak preferuji architekturu, zátiší a celkově neživé předměty. Architekturu, protože se mi líbí detaily a historie. Obecně bych ale řekla, že si vybírám podle záběru než námětu. Daný motiv mě musí zaujmout.

Zajímavý názor. Výtvarných technik se očividně nebojíte. Kdybyste však měla vybrat jednu nejoblíbenější, která by to byla?

Této otázky jsem se trochu bála, protože je těžké na ni odpovědět. Nejvíce si věřím v kresbě tužkou, která byla má první technika. Postupně jsem začala přidávat akrylové barvy, pak jsem díky sociálním sítím objevila kvašové barvy. Během covidu jsem kreslila zase převážně s fixy. Jediné, řekněme základní techniky, kterým se stále vyhýbám, jsou akvarel a kresba pastelkami.

S vaším talentem bychom se toho rozhodně nebáli. K tvoření často používáte produkty od Koh-i-noor Hardtmuth. Prozradíte nám, který z nich je váš nejoblíbenější?

Některé holky sbírají kabelky, jiné make up a já výtvarné potřeby. Ten, kdo ke mně přijde na návštěvu, si připadá jako v papírnictví. Kohi-i-noor byly mé úplně první profesionální výtvarné potřeby, které mám i po těch letech stále doma. Mezi mé nejoblíbenější určitě patří grafitové tužky a akrylové barvy. Pamatuji si, jak ve čtvrté třídě jedna má spolužačka přinesla na výtvarku anilinky, které v té době ještě nebyly tak populární a já je hned musela mít.

To nás velice těší! Jste zastánce spíše tradičních výtvarných technik, nebo ráda zabrousíte i do oblasti nových médií?

Já jsem spíše pro tradiční techniky, které se snažím mezi sebou různě kombinovat. Ne vždy se k tíženému výsledku dopracujeme jedním médiem. Ráda například kombinuji akrylové barvy s fixy, nebo vytvářím koláže.

Jaký je váš názor na digitální umění obecně?

Mně osobně se velmi líbí a sama se snažím kvůli škole základy naučit. Grafické tablety dokážou zázraky, ale spíše než o umělecké hodnotě vypovídá výsledek o zdatnosti jedince v daném programu, nebo mi to tak občas alespoň připadá. Když někdo zvládne obojí, výsledek je neskutečný. To samé platí i v architektuře. Vaše vizualizace je natolik dobrá, jak dobří jste v daném 3D programu.

To máte velkou pravdu. Když už hovoříme o druhých, máte nějaké své oblíbené malíře, kreslíře nebo architekty?

Oblíbeného malíře vyloženě ne. Vždy jsem spíš hodnotila podle díla než podle jména. Ale jestli tu mám vyjmenovat nějaká jména, tak obdivuji Vincenta van Gogha, Alfonse Muchu, Pavlínu Kourkovou, jejíž malby květin jsou pro mě záhadou. Dále musím také zmínit Miroslava Vomáčku, a co se týče architektury, tak Zahu Hadit a Evu Jiřičnou.

Samá velká jména. Kde nacházíte inspiraci pro svou vlastní uměleckou tvorbu? Navštěvujete galerie nebo spíše čerpáte z okolního světa?

Do galerií moc nechodím, takže se spíše inspiruji z okolního světa. Nejvíce z Instagramu, kde sleduji malé umělce z celého světa. Jednotlivé motivy pak také čerpám z Pinterestu a popřípadě z různých architektonických webů. Mimo to také hodně fotím.

Tvoříte také obrazy na zakázku, nebo se věnujete jen čistě vlastním nápadům?

Ano, není to nic pravidelného, ale už jsem pár zakázkových prací dělala. Byly to především kresby tužkou a malby akrylem na plátno. Ale do větších formátů se zatím nevrhám.

Alespoň máte stále kam se posouvat. Když už mluvíme o budoucnosti, máte nějaké plány, co se týče umění? Plánujete například nějakou výstavu?

Chtěla bych vytvořit ucelenou sérii, která by pojednávala na jedno téma, ale to chce čas. Mít vlastní výstavu je můj sen. Domluvit se s malou kavárnou, nebo bistrem a na pár týdnů tam mé obrázky vystavit a popřípadě prodat.

V tom případě vám budeme držet palce! Děkujeme!