• KOH-I-NOOR HARDTMUTH

"I skateboardistu lze považovat za umělce" • Kamil Zajíček





Kamila Zajíčka, malíře a skateboardistu z Ostravy, již možná znáte. V minulosti jsme spolu již spolupráci navázali a vytvořili zajímavá instruktážní videa.


Protentokrát vám však s tímto nadaným umělcem ještě více seznámíme skrze rozhovor, ve kterém jsme si povídali o Kamilově pop surrealistické tvorbě, ale také o propojení skateboardingu s výtvarným uměním.






Ahoj Kamile. Jsme moc rádi, že tě můžeme vyzpovídat! Na začátek bychom se tě rádi zeptali na tvé začátky ve výtvarném umění?


Vzhledem k tomu, že jezdím na skejtu již od dětství, tak jsem byl do určité míry uměním obklopen již od mala, a to díky grafikám na skejtových deskách, reklamám s animacemi ve skejtových magazínech, samolepkám a tak dále. Myslím si, že toto zažívá každý skater, ať chce nebo ne. Umění se mu dostane do podvědomí.



V čem tě výtvarno zaujalo natolik, že jsi u něj vydržel dodnes?


Zaujal mě ten proces, svoboda, klid, radost z hotového díla nebo zlepšení a hlavně to, že si člověk vytvoří svůj svět, ve kterém nejsou hranice. Stane se z toho potom rutina, která je součástí každodenního života.




S tím musíme jen souhlasit! Pokud tomu dobře rozumíme, umění pro tebe bylo již od začátku spjato se skateboardingem?


Prakticky ano. Jen když si člověk kupuje novou desku a vybírá si ji ve skateshopu, tak je to vlastně takový katalog umění, taková galerie. Za nějaký čas se skejťák zorientuje v široké škále stylů a firem a na základě toho, jaký styl grafiky ho baví, zda deska vyhovuje rozměrově a tvarově, si potom chodí ty desky kupovat. Je to vždy super pocit, který nikdy neomrzí.


Desky se kupují nejen na ježdění, ale i jako dekorace interiéru a do sbírky. U spousty skaterů je to potom prvotní impuls k vlastní tvorbě, což se stalo i mně, ve věku kolem osmnácti, kdy jsem začal dělat pixel art v malování na počítači a pomalinku přecházel na akvarel, jako samouk. Velká inspirace pro mě byla scéna v kalifornii a tamní webové portály, jako fecalface.com, juxtapozemagazine, kde jsem objevil mé oblíbené umělce.





Když ještě zůstaneme u skateboardingu, považuješ se spíše za skateboardistu nebo umělce? Mají podle tebe tyto dva obory něco společného?


Na skejtu jezdím mnohem déle, než maluji a je to věc, která mě k malování nasměrovala, ale těch hodin strávených na skejtu je mnohonásobně méně než se štětcem v ruce. Asi bych to neklasifikoval, obojí je mou velkou součástí a vzájemně se hezky propojuje. Když už toho sezení a soustředění mám dost, tak jdu skejtovat a hýbat se, a když jsem zničený ze skejtu, všechno mě bolí, tak se těším na klídek u malování.


Ještě bych k tomu dodal, že skateboardistu lze považovat za umělce. Je těžké označit skateboarding sportem nebo uměním. Jsou skateři, kteří závodí, sbírají body na světových pohárech a mají velmi přísný trénink. V tomto případě je skateboarding jasný sport (např. Nyjah Huston). Na druhou stranu jsou skateři, kteří jezdí na zajímavých místech, dělají atypické tricky a performance. Takoví se soustředí především na video, fotku a celkový kulturní dopad svých projektů a tím pádem spadají spíše do kategorie umění (např. Mark Gonzalez).



Zajímavé! Zase jsme o něco chytřejší. Lásku k umění a skateboardingu promítáš v tvorbě originálních maleb na skatové desky. Kdy a jak se tento nápad zrodil?


Sen udělat design desky jsem měl už od dětství a nečekal jsem, že se naplní. Po pár letech malování během mých začátků se mi začaly ozývat firmy, z čehož jsem měl obrovskou radost. Dodnes je to pro mě čest, když vidím svoje malby na deskách nebo třeba potkám někoho na ulici s deskou ode mě.


Těch prvních několik designů bylo vždy vytvořeno z maleb na papírech nebo plátnech. Až během posledních dvou let jsem začal malovat akrylem přímo na desku, se kterou už potom není tak moc práce v počítači. Ze začátku jsem se malby rovnou na desku bál kvůli nerovnému tvaru desky, ale pak mě to docela chytlo a zjistil jsem, že se na to maluje vlastně dobře a dá se na to zvyknout.





Jak bys stručně čtenářům popsal svůj umělecký styl? V čem si myslíš, že je jedinečný?


Maluji ve stylu, který se klasifikuje jako pop surealismus. Snažím se malovat podle vlastní fantazie různé světy, postavičky často s velkýma očima a scény, do kterých vkládám i realná zvířata, rostliny a další přírodní elementy.


Nápady na obrazy jsou hodně ovlivněny místem, kde se nacházím a co zrovna prožívám. Rád do mých děl zahrnuji vztahy, spiritualitu a folklor. Maluji i pro děti, a to víc pohádkově. Náměty se zkrátka obměňují, vracejí zpátky a vyvíjejí během procesu jejich zpracování.


Co se týče techniky, tak používám z devadesáti procent akryl na plátno a dřevo, velmi malé štětce, abych si mohl hrát s detaily, kvalitní linkou, vzory a vytvářel kontrast s pestrými barvami. Součástí mého rukopisu jsou určitě i různé nedostatky. Jsou věci, které se mi malují hůř a mám v nich rezervy, ale snažím se v nich posouvat.





Když už jsme narazili na oblíbené výtvarné techniky, pověz nám o nich něco více. Máš například nějaké produkty od KOH-I-NOOR, které sis za svou uměleckou kariéru oblíbil?


Mám rád více vrstev akrylu, ať je vše syté a ke konci tónuji dost vodou, což je takový pozůstatek z minulosti, kdy jsem maloval jenom akvarelem na papír. Rád maluji na plátna s tlustším krajem, který potom natřu na černo a na závěr přelakuji celý obraz lesklým lakem.


Z Koh-i-noor produktů jsem si za ta léta nejvíce oblíbil pop-aquarell papíry, umělecké tuše a klasické školní vodovky, na ty nedám dopustit.



Tuše a vodovky jsou nestárnoucí klasika! Jsi spíše experimentátor nebo sázíš na jistotu? Ať už se jedná o výběr techniky, podkladu nebo motivu.


Experimentoval jsem spíš dřív, když jsem testoval barvy, materiály a štětce, které mi budou vyhovovat a že jich bylo. Dnes spíš zůstávám u toho, co mám odzkoušené a snažím se posunout v technice a kompozici. U toho experimentování to často končí v koši a na to si svého času na tvorbu příliš vážím, takže spíše ta jistota.





Tvoříš pouze klasickými uměleckými technikami nebo ve své tvorbě využíváš i nová média?


Zůstávám u těch svých dosavadních technik, ale sem tam člověk zjistí, že jde něco jinak a najednou udělá změnu, která se do toho stylu výrazně promítne, aniž by to plánoval nebo čekal. To jsou takové happy accidents, jak by řekl Bob Ross. Já jsem třeba nezamýšlel přechod z akvarelu na akryl, přišlo to samo. Je fajn tvořit pravidelně a poctivě a ty změny a upgrady přijdou samy.


Skatové desky a tvá další umělecká díla jsou také dostupné ke koupi. Tvoříš také na zakázku nebo realizuješ jen své vlastní nápady?


Dříve jsem se tvorby na zakázku bál, ale poslední dobou se tomu nebráním, pokud se nejedná o nějaké portréty osob. Neumím malovat lidi a když už, tak nějaké smyšlené s vtipnou anatomií.





Kde nejčastěji nacházíš inspiraci k tvorbě?


Rád koukám na díla mých oblíbených umělců různě na internetu na art portálech a na youtube, ale už méně než, když jsem začínal. Do toho se inspiruji všude v mém okolí i street artem. Když jdu kolem galerie, tak se rád kouknu a také mě inspirují kamarádi a přítelkyně, kteří také tvoří.


Když už jsme nakousli oblíbené umělce, existují někteří, jejichž tvorba by čtenářům rozhodně neměla uniknout?


Určitě. Mám hodně oblíbenců, mezi které patří například Mark Whalen, Joel Rea, Tiffany Bozic, Henry Gunderson, Pat Perry, Jim Houser, Ten Hundred, Interesni Kazki, Andrea Wan, Kelsey Brookes, Bo Bartlett, Andy a Ben Kehoe, Rebecca Chaperon, Low Bros a hlavně Greg Craola Simkins.





Děkujeme za tipy! Máš nějaký svůj sen v oblasti umění, který bys za svůj život rád zrealizoval?


Rád bych ilustroval knihu, namaloval album cover nějaké kapele, kterou mám rád, realizoval bych design snowboardového prkna nebo lyží, etiketu vína, nebo třeba vytvořil design nějaké legendární světové skejtové firmě. Když se ale nic z toho neuskuteční, tak si to nebudu brát nijak špatně. Největší sen je zůstat u malování celý život, vážit si toho a bavit se tím.


Budeme ti držet palce! Kde všude se tvá díla objevila a plánuješ v nejbližší době nějaké výstavy?


Moje díla se objevila ve školách, galeriích, obchodech, na pivu, kávě, skatových deskách, oblečení, v hotelových recepcích nebo třeba v restauracích. Poslední projekt byly tabule k jamkám na golfovém hřišti. Za ta léta se toho naskytlo docela dost, za což jsem moc rád. V budoucnu by měly vyjít skejtová kolečka s mým designem a také omalovánky pro děti.


Kamile, děkujeme za rozhovor a přejeme spoustu úspěchů nejen v oblasti umění, ale také v životě!





87 zobrazení